Asie

Něco málo k asijské kuchyni

Každá z asijských zemí má vlastní gastronomickou historii a věhlasná jídla. Kuchyně těchto zemí mají společné suroviny, koření a odlišují se více méně historickým vývojem, politickými vlivy okolí (kolonizace, migrace obyvatel) a hlavně náboženstvím. Například v Indonésii a Malajsii, kde převládá Islám, je z potravy vyloučeno vepřové maso. Potrava v každém regionu samotných jednotlivých zemí se odlišuje podle místních klimatických podmínek (horské, přímořské, pralesní oblasti apod.) a movitosti a vyspělosti obyvatel. Velký vliv na kuchyně jihovýchodní Asie měla Čína z východu (wok, nudle) a Indie (kari) ze západu. Snad největší dopad měla událost ze 16. století, kdy Portugalci přivezli z Ameriky chilli papričky, které si získaly velkou oblibu. Pěstují se a poskytují zdejším jídlům příslovečnou ohnivost.

Typické pro všechny kuchyně jihovýchodní Asie je, že nezná chody, tedy postupné přinášení jednotlivých jídel v pořadí, jako u nás. Všechny pokrmy jsou servírovány najednou, host je má všechny před sebou a vybírá si ten pokrm, na který má chuť. Kdykoliv se k němu může vracet. Stejně tak jako v čínské kuchyni i zde kuchař, nejčastěji žena v domácnosti, usiluje o harmonickou rovnováhu mezi vzhledem, teplotou, vůní a sladkou, kyselou, slanou a hořkou chutí pokrmů.

V Thajsku se během stolování používá lžíce a vidličky a jen omezeně nůž (vše je již nakrájeno na přiměřená sousta), v Indonésii, Malajsii a Singapuru jedí lidé rukama (pravou rukou) a lžíce je používána k jen k naložení pokrmu před hosta. Vietnam je jediným regionem oblasti, kde se jí hůlkami.

Vyjma Filipín a Singapuru nejsou během stolování podávány dezerty ve smyslu, jak je známe my. Objevují se opravdu jen zřídka, jídlo je však vždy doplněno spoustou čerstvého ovoce. Těžká sladká potrava se podává jen při speciálních příležitostech.

Mezi typické přísady asijských jídel patří hlavně sójová omáčka, dezertní víno na vaření (Saho-sing, Mirin), Gomašio, což je směs seznamu a soli rozmělněná v Suri-baši (třecí japonská nádoba), rýžový ocet Su, Miso pasta, čínské houby, přírodní výtažek “Wei-su”. Z koření je to zázvor, chilli, pepř, česnek, galgán, tamarindová pasta, skořice, anýz. Taktéž různé byliny a další dochucovací přísady, které jsou “srdcem” i “duší” této kuchyně, zajišťují nenapodobitelný charakter pokrmu, jeho zvláštní chuť, zajímavé podtóny, pozoruhodné příchutě a odstíny vůní.